Přinášíme Vám otázku a odpověď převzatou z ministrantského časopisu Tarsicius.
Kde se v církvi vzala teorie o tom, že sex před svatbou je hřích? Vždyť v době Ježíše a i pak, spal každý s každým a neřešilo se to.
Radim, 17 let
Milý Radime,
musím Tě zklamat, ale nebyla to církev, která první nazvala skutečnost sexu před manželstvím nebo mimo manželství hříchem. A není to žádná teorie, byť by třeba i většina lidstva si myslela či konala opak.
Byl to totiž sám Bůh, který na desky desatera Mojžíšovi nechal vytesat šesté přikázání chránící manželskou lásku. Ano, je to sám Bůh, který sex před manželstvím či mimo manželství nazývá hříchem a tudíž tato skutečnost má božskou závaznost, je a zůstává platnou normou v intimní sféře, přestože to někteří nechtějí z různých, většinou silně sobeckých a egoistických důvodů uznat a přijmout.
Jelikož Bůh zná člověka lépe než člověk zná sám sebe a daroval mu překrásné hodnoty, mezi které patří také manželská láska, je to právě On sám, který přikázáním "nesesmilníš" chrání tuto manželskou lásku, která má být krásná, čistá, zcela a výlučně se odevzdávající druhé bytosti, aby mohla přinést plod této manželské lásky - nový život. Člověk byl pozván zrcadlit lásku samého Boha. A Bůh sám je ve své lásce vždy věrný.
A protože člověk, jak uznáš sám, je schopen mnoho hodnot poničit, nebo dokonce zničit, Bůh chrání tuto překrásnou hodnotu manželské lásky, tedy ne ledajaké lásky, ale právě manželské lásky, svým přikázáním. A nerespektování Božího rozhodnutí a přání se stává hříchem. Tudíž také tím, co činí člověka samého i druhé nešťastným.
V Božím záměru je však přesný opak - činit člověka a lidi šťastné - samozřejmě je také na nás, abychom byli moudří a přijali tuto Boží péči o člověka. A to záleží již i na nás, nebo-li jak se říká: "každý svého štěstí strůjcem". Kéž bychom byli strůjci skutečného štěstí a nejen toho svého.
P. Alois